Blog

Fotbalové zklamání na Euro 2016

Všichni my, fotbaloví fanoušci, jsme se moc těšili na tuto akci. Vzhlíželi jsme k ní s očekáváním a taky trochu se strachem, co by se tam mohlo stát s ohledem na bezpečnost. Spoustu fanoušků řešilo, zda tam vyrazit, či nikoliv. Já jsem se rozhodl, že pojedu a nelituji toho. Je to krásná akce s velmi dobrou organizací. Z mého pohledu se zatím Francie vytáhla. Myslím tedy po stránce organizační. Fotbalově mě až tak moc nezaujala. Zaujaly mě jiné týmy. Neskutečně dobří Chorvati. Přeji jim, aby došli co nejdále. Velmi mně připomínají náš tým na Euru 2004 v Portugalsku. Paralela Luka Modrič = Grande Paulo. Neskutečná. Musíme si prostě přiznat, že takové hráče teď nemáme. Tomáš Rosický a spol. již nestačí a nadějní mladíci potřebují makat. Potřebovali by také štěstí, aby dostali šanci hrát špičkové zahraniční ligy a získávat zkušenosti, přehled, drzost a přímočarost. Hodně se teď bude diskutovat samozřejmě o tom, kdo za to může? Vrba? Pelta? Říkám ne! Najít si rychle viníky neúspěchu nám jde jistě lépe než ten "zatracený" fotbal. A to nejen ve fotbale, ale i v životě obecně. To, ale není správná cesta. Měli bychom si z toho vzít poučení a chuť s tím něco udělat. Něco změnit. Trénuji malé děti a tak vidím ten úbytek dětí na hřištích. Vidím všeobecně problém v pohybových aktivitách našich dětí. Pokles kvality tělesné výchovy na školách. Prázdná dětská hřiště na vesnicích. Budoucnost? Hrůza. Žádná fotbalová Eura. Budeme mít problém se někam probojovat. Chorvati – plná hřiště malých kluků hrajících si na Modriče. Kde je ta chyba? Dle mého názoru je největší problém v nás rodičích. Nemáme čas na své děti, nejdeme s nimi na to hřiště si čutnout, tak, aby se chytly a začaly tam chodit sami. Neuvědomujeme si, jak jsou kolektivní sporty prospěšné pro vývoj dětí. Radši je necháme dřepět doma u tabletů a PC. Je to jednodušší a kdo si hraje nezlobí. Druhým významným problémem je samozřejmě financování sportu obecně. Jsem přesvědčen, že cpát miliardy do již hotových hvězd našeho sportu je špatně. Mělo by to být naopak. Tyto hvězdy by měly mít povinnost odvést ze svých miliardových platů něco málo zpět do našeho sportu. Jak? Jednoduše. Vyrostl jsi tady za podpory státu? Budeš úspěšný? Za to, že Tě stát podporoval, s ním podepíšeš smlouvu o podpoře sportu. A tyto peníze by měly být investovány do dětí. Je spoustu rodičů, kteří prostě nemají na to vozit děti 3 x týdně na hřiště. Viděl jsem teď díky tomu skončit velmi talentovaného kluka. Prostě na to rodiče neměli. Je to velká škoda. 

Řešení: Sportovat, sportovat a zase sportovat – ve škole, s rodiči, prostě všude. Pohybové aktivity = zdravá a silná společnost! (A to nejen fyzicky a psychicky.)