Blog

Nové rozhledny v Orlických horách – konečně

Před čtrnácti dny mě navštívil můj kamarád Laďa z Břeclavi, který chtěl zdolat na kole hřeben Orlických hor. Nejprve se mi moc nechtělo, je to přece jen stále z kopce do kopce, ale jelikož je to opravdu skvělý kamarád, hecnul jsem se :-) Vyrazili jsme z Panského pole směr Bunkrovka. Když jsem začínal v roce 1997 pracovat u Lesů ČR jako adjunkt, byla to místa, kde jsem pracovně působil, takže jsem celou cestu Laďu zásoboval „úžasnými historkami“ a tím, kde kdo vlastní lesy a kde kdo jak hospodaří. Orlické hory totiž ze dvou třetin vlastní „šlechta“. Co mne velmi potěšilo je skutečnost, že stromy na hřebenech už nechřadnou a hory pěkně zeleně zarůstají. Je vidět, že nedaleké elektrárny byly opravdu odsířeny.

Laďa byl zvědav na výhledy do krajiny a říkal mi: "Víš, těším se na ta krásná panoramata." A ejhle. První rozhledna na Anenském vrchu. Úžasný výhled, krásné emoce. Nejenže ji postavily Lesy ČR, u kterých oba pracujeme, ale ten rozhled!  Jen tam chybí pro návštěvníky popis toho, co je vidět. Já to tady znám, takže to byla hračka. Laďovi ukazuji Jeseníky, Gory Bystrične, Mezivrší, Velká Deštná, Gory Stolowe, krásný výhled do naší nádherné České republiky a ještě na místa, kde jsem před lety viděl statného jelena… Prostě nádhera! Po 10 km se mě Laďa ptal: „Kdy bude další krásný výhled?" Bohužel už tu žádná rozhledna není. Na jednoduchou otázku Proč?, jsem však odpověď neznal.  Ani ta na Velké Deštné už tu není skoro 10 let. Smutné a tak máme v plánu si dát na Velké Deštné Šulišajdu a bude líp. Pro ty, kteří nevědí, Šulišajda je čaj se slivovicí. V šoku jsem byl, když jsme dorazili na Velkou Deštnou. Na chatě je zavřeno. V pátek odpoledne, v červenci? To si snad dělá někdo legraci, ne? Nemohu tomu uvěřit. Ještě že jsem měl v baťohu lahodnou ořechovku, abychom si mohli dát vrcholového panáčka s kolemjdoucími. Chvíli jsme si společně popovídali, bohužel i o tom, že tu není rozhledna. Miluju hory, miluju turistiku, miluji číst staré texty a prohlížet si staré fotografie z první republiky. To byla turistika. Rozvoj turismu na horách, plné chaty hostů a výstavba turistických cílů. Kam jsme to dotáhli dnes? Žádná velká podpora odpočinkové turistiky zde není. Některé části hor nám zavřeli ekoteroristi, některé nejsou udržovány, jinde blázni na terénních kolech, kteří nerespektují pravidla a jezdí si, kde chtějí. Na horách se už staví víc pomníky než místa, kde by nám bylo příjemně. Co se stalo? Vždyť tohle naše společnost potřebuje jako sůl. Potřebujeme pohyb, kterého nám ubývá. Ruku v ruce s tím jde úbytek tělocviku ve školách a děti už tak často nevidíme na hřištích. Tímhle stylem z nás brzy bude křivý, nemocný a tlustý národ a výdaje na zdravotnictví budou desetkrát vyšší. Všichni budeme hodně často potřebovat zdravotní péči. Jedním z řešení, jak na tom být fyzicky a tudíž i zdravotně lépe, je přeci i turistika. Turistika pro všechny. Jen nás k ní prostě dostat. Zařídit to, abychom o víkendu vzali rodinu a vyrazili na hory nebo i jinam, odlepili se od televize a počítačů. Musíme podporovat vše, co bude zajímavé. Rozhledny, turistické akce, volnočasové aktivity.

Dva dny po tom, co jsme se vrátili, se v novinách objevil článek o plánu na vznik 11 nových rozhleden Orlických horách. Asi nás někdo slyšel. I kdyby dopadly jen tři, byla by to nádhera. Těším se na ně a doufám, že půjdete také. Možná si dáme na Velké Deštné i společně Šulišajdu.