Blog

V dnešním příspěvku jsem se rozhodl se věnovat problematice čištění odpadních vod, jak jsem před časem sliboval v jednom ze svých blogů.

Jisté je, že nejúčelnějším způsobem čištění odpadních vod je vůbec je neznečišťovat, nebo se alespoň snažit o minimalizaci znečištění. Každý z nás by toto měl vnímat tak, že před tím než vyleje něco do odpadu, zamyslí se nad tím, co tam leje a že tím znečistí své okolí. Všichni přece chceme mít své okolí čisté a začít musí nejdřív každý sám u sebe.

Přirozená odbouratelnost zejména drogistických prostředků se v současnoti velmi zlepšila. Výrobci pracích prášků, čistících a mycích prostředků, které všichni zcela běžně vypouštíme do odpadů, čím dál více používají pro své výrobky suroviny, které již tolik neznečišťují naše okolí jako dříve. Nejlepší je samozřejmě "mýdlo s jelenem", tj. mýdlo vyrobené z přírodních produktů neobohacené silnými chemickými látkami. Všichni bychom se již při samotném výběru a nákupu těchto prostředků měli zamýšlet nad tím, z čeho jsou vyrobené a jak mohou poškodit prostředí kolem nás. K vypouštění chemických či ropných látek do prostředí se zde nechci příliš vyjadřovat. Takovéto látky může nekontrolovaně vypustit do kanalizace či okolního prostředí prostě jenom blb! Likvidaci těchto látek je pak nutné provést pomocí odborné firmy či specializovaných odpadních kontejnerů. Tyhle látky nám totiž značně poškodí i samotný čistící systém.

A teď již k samotnému čištění odpadních vod. V současnosti probíhá (ne)čištění odpadních vod vypouštěných do kanalizace několika způsoby. Odpadní vody z většiny domů na vesnicích se nečistí vůbec. Z nejstarších domů bývají vypouštěny přímo do vodních toků či do vsaku, což znamená volně do půdy. Je důležité, aby ti, co vypouští odpaní vody do vodních toků, je vypouštěli přes septik či jinou jímku. Naštěstí novější domy již nemohou být zkolaudovány bez účinného čištění. Jednodušší a účinnější variantou tohoto čištění je vypouštět odpadní vody do obecní kanalizace. Někde to však není možné. Jednak nemá většina malých obcí kanalizaci, nebo ji nemá dostupnou pro všechny objekty v obci. Stavebně složitější variantou je stavba vlastní čističky odpadních vod. Jedná se převážně o biologické septiky. Když jsem pracoval na odboru životního prostředí, moji kolegové se této problematice věnovali, a tak jsem měl možnost hodně od nich pochytit, a nejen to. Měl jsem možnost být přítomen i spoustě venkovních šetření, povolování staveb septiků, kolaudací a bohužel i následných dobrovolných kontrol funkčnosti těchto zařízení. A zjištění? Po jednom roce od kolaudace těchto zařízení zůstává funkčních cca 10 %, po dvou a více letech 1 %. Opravdu jsem se nespletl. Většina provozovatelů biologických septiků zabije bakterie vypuštěním chemických látek do odpadu. Jiní nedodrží potřebný technologický postup. Následná kontrola zkolaudovaného septiku, tedy spíše jeho funkčnosti je nulová. De facto i nemožná. Žádná legislativa to totiž neumožňuje.

Takže jaký je cíl? Čištění je samozřejmě nejúčinnější ve velkých čističkách s odbornou obsluhou a servisem. Dnešní technologie již umožňují téměř dokonalé čištění. To lze ale pouze v místech, kde je k dispozici kanalizace. Jsou to z velké části bohužel jen velká města. Malé obce se potýkají s nedostatkem finančních prostředků na stavbu zařízení pro čištění odpadních vod, a především na jejich provoz a údržbu. A dotace? Už jednou byl vyhlášen dotační titul pro čističky a Praha ho vybrala jednou žádostí. Všechny obce mají povinnost postavit funkční kanalizace a čističky a je pro ně stanoven šibeniční termín, který byl již posunut. Splnění tohoto termínu je ale za těchto podmínek nemožné. Nejsou finance, ale bohužel ani chuť a čas. Je nutné, aby stát s touto důležitou věcí obcím pomohl a my, vesničané, si budeme muset zvyknout, že budeme platit stočné, což je mimochodem jeden z důvodů neustálého odsouvání tohoto problému.           

Čištění musí však mít hlavu a patu, musí být smysluplné, účelné a udržitelné. Musíme si začít vážit vody. Je to naše modré zlato.