V tomto roce naše lesy postihly tři velké kalamity. Dvě větrné a jedna kůrovcová kalamita poškodily více jak 50 % těženého dříví. Dle mého názoru jsme s kůrovcem tak úplně nezatočili, jak jsme si slibovali. Spíše, řečeno sportovní terminologií, jsme prohráli tak 5:1. Jak si poradíme se zpracováním větrných kalamit? Jasné je, že to nebude žádná sranda.
V našem odvětví chybí nejen dělníci, ale i stroje a moderní technologie, které by nám dokázaly pomoci. Na těžby v průběhu roku ještě stačíme, ale v této mimořádné situaci to bude pořádná fuška. A když už si budeme moct plácnout, že je dříví z lesa venku a nepřibude tedy dalšího atraktivního dříví pro kůrovce, nastane otázka, jak to vše kvalitně zalesnit. V pěstební činnosti se u nás nějak technologický pokrok zastavil. Letos na jaře jsem přijel na kůrovcovou holinu cca 20 ha. Na kraji stála parta zahraničních dělníků, hledících smutně do dáli. Šest lidí, šest sekeromotyk a 12 rukou.
Co dělat s nedostatkem dělníků? Například ve Finsku, kde jsem nedávno byl, dělníci na tyto práce chybí již delší dobu a většina ploch je tam zalesněna strojně. Měli bychom se zamýšlet nad novými technologiemi. Jisté je, že do lesnického odvětví je nutné investovat. Ale je z čeho? Mají vlastníci lesa nějaké investiční prostředky? Nebo jim je někdo půjčí? Z důvodu kalamity klesá výrazně cena dříví a tím i zisky v lesnictví. Velkým problémem bude také reprodukční materiál. Tuto situaci nemohl samozřejmě nikdo předvídat, proto nelze hledat viníka, ale správné řešení situace. Snad nedojde k (vědomému) porušování přenosu reprodukčního materiálu a k sadbě geneticky nevhodných a nepůvodních sazenic. To bychom si způsobili další velký problém a tento jen posunuli na jindy.
Řešení musíme hledat zejména v maximálním možném úsilí při zpracování kalamit. Nepodcenit kůrovce v roce 2018 a s využitím všech možných technologiích pro jeho likvidaci a ochranu lesa s ním konečně hrát alespoň vyrovnanou partii. Využívat přípravu půdy před zalesněním, což je důležitý krok pro úspěch při obnově lesa. Zbavit se konzervativního myšlení a přijmout nové technologie při zalesňování. A to nejdůležitější? Vážit si lidí, kteří ještě v lesnictví zůstali, to je totiž jediným klíčem k celkovému úspěchu.
Nacházíme se v období, kdy se lesnictví bezpochyby mění. Mění se lidé, mění se přístup, mění se skoro všechno. Přichází období revoluce lesnictví v ČR?