Komentáře

Současný stav krajiny kolem nás je tragický, naše chování k okolní krajině je tragické a smysl vykořisťování veškerého přírodního bohatství je krátkozraký. Ale co… Po nás přece potopa.
V otázce globálního oteplování jsem za jedno s panem prezidentem Klausem a dalšími realisty. Náš vliv na zánik planety je minimální, neboť naše planeta se vyvíjí v čase a prostoru. Působení Slunce, ostatních planet a celého vesmíru nejsme schopni ovlivnit, ani zastavit. Oteplování planety je nevyhnutelný proces, po kterém přijde zase její ochlazování. Tyto procesy se dle tvrzení vědců na naší planetě docela pravidelně opakují v cyklech tisíců a milionů let. Neříkám, že se nemáme chovat rozumně, to ano. Těmto procesům se musíme přizpůsobit svým chováním a hospodařením.
Mám velký problém s tím, jaký je náš vztah k okolní krajině a jejímu přírodnímu bohatství. To jsou reálné věci, které můžeme ovlivnit. Zamezit degradaci půd a odplavování ornice, zadržet vodu v krajině, neplundrovat lesy a hospodařit s krajinou dlouhodobě a vyrovnaně. V současné době nehospodaříme, ale plundrujeme, a to již od padesátých let minulého století. Od dob normalizace, scelování lánů, meliorací, narovnávání potoků a předhánění se v tom „koho kráva více nadojí i kdybychom ji měli utrhnout vemeno“.  Zmizeli meze, tůně a mokřady a došlo také ke značnému úbytku drobné zvěře. A proč? Protože z každého aru jsme museli vyrvat co nejvíce pšenice, abychom byli lepší než „soudruzi ze SSSR“. Nejvíce ze všeho mne ale mrzí to, že po roce 1990 se skoro vůbec nic nezměnilo. Lidí, kteří mají vztah k půdě, k lesům, nebo k ptactvu je velmi málo. Mám na mysli opravdový vztah, takový, který je silnější než momentální finanční prospěch. Pěstujeme kvalitní obilí a cpeme ho do bioplynek či ho házíme do kamen. Kukuřici a brambory pěstujeme na svahu, z lesů drancujeme tu nejkvalitnější surovinu, kterou tu pěstovaly minimálně tři generace lesníků. Všude pěstujeme řepku, která není na nic, ale vůbec na nic, kromě toho že přináší zisk pár vyvoleným. Zpráva z minulého týdne mě opět strašně rozčílila. Za poslední dva roky se zase zvedlo množství hektarů, na kterých pěstujeme řepku. Hrůza! Proč to všechno? Jen pro prachy a moc?
Jsem čím dál víc přesvědčen, že naši předci byli mnohem chytřejší než my a dokázali v naší krajině dobře hospodařit. Přitom je to tak jednoduché. Jenže my se bezhlavě ženeme za maximalizací zisku a hromaděním vlastního bohatství. Letěli jste někdy letadlem? Zcela jistě poznáte, že jste nad ČR. U nás mnohahektarové lány. U sousedů krásná políčka. Proč to jinde v civilizované Evropě jde?
Vraťme se k hospodaření v přírodě. Udržujme mokřady a střídání plodin, které budeme pěstovat. Vysázejme si mez, či větrolam. Vybudujme tůni, či rybníček bez toho, abychom čekali na nějaké dotace. Zkusme se zamyslet nad svým okolním prostředím.      

Omlouvám se všem, kteří již ke svému okolí vztah mají a váží si ho. Před vámi smekám klobouk a přeji vám, aby vás nic neodradilo.